Tádž Mahal: hrobka opředená tajemnými historkami

Tádž Mahal: hrobka opředená tajemnými historkami

V samém centru města Agry se do výšky vypíná bělostná hrobka považovaná za největší důkaz nehynoucí lásky císaře k jeho ženě. Jedná se skutečně o příběh obrovského zármutku nad smrtí manželky a touhy vystavět dokonalý pomník k uctění její památky nebo nás tu krmí báchorkami o nekonečné lásce, která neexistuje?

Tádž Mahal bezesporu patří mezi nejkrásnější stavby světa a je dílem vrcholné mughalské architektury. Dle pověsti ho nechal vystavět císař Šahdžahán jako místo posledního odpočinku milované manželky Mumtáz Mahal, která zemřela krátce po porodu čtrnáctého dítěte v roce 1631. Šahdžahán se, zasažen smrtí své ženy, pustil do megalomanské stavby, která je považována za symbol neutuchající lásky a naprosté oddanosti.

Za pozornost stojí nejen úchvatná poloha hrobky na konci zahrad a její dokonalé proporce, ale úctyhodně působí i počet dělníků, kteří na stavbě pracovali. Velkolepou mramorovou svatyni, která s denní dobou a množstvím slunečního světla mění barvu, stavělo na 20 000 lidí z celé Asie více než 20 let.

Legenda rovněž hovoří o pohnutém osudu císaře, který byl svým synem Aurangzébem záhy po nástupu na trůn uvězněn v protější pevnosti, odkud mohl svůj pohled upínat na vzdálený Tádž, dokud neskonal. Avšak skrytá symbolika Tádž Mahalu hovoří jinak a pověst vyvrací. Hrobka je usazena nikoli uprostřed zahrad, jak tomu bylo v Indii zvykem, nýbrž až na konci zahrad. Císař se pro tuto polohu rozhodl poté, co v knihovně svého otce našel utajovaný diagram ze starověkého sufíského textu. Na diagramu byla znázorněna stavba ztělesňující boží trůn. Jaká náhoda, že se půdorys Šahdžahánova veledíla náramně podobá komplexu z diagramu? Vzhledem k dalšímu zjištění, že se uvnitř hrobky nacházejí ostatky císaře, nemůžeme dojít k jinému závěru než, že měl císař o sobě nezřízeně přehnané mínění.

Určitou trhlinou v teorii o Šahdžahánově posmrtném trůnu však je, že on sám chtěl být původně pohřben v Černém Tádž Mahalu, tedy stavbě stojící na protilehlém břehu hned naproti bílého Tádže. Černá hrobka měla být jeho dokonalou kopií. Kvůli nedostatku financí nebo císařově uvěznění v pevnosti však k dokončení stavby nikdy nedošlo a dodnes se dochovaly pouze její základy.

I když mají obě teorie své zastánce i odpůrce, v jednom se obě skupiny shodnou: rozhodně nevěří populárnímu výkladu o posledních pohnutých letech Šahdžahánova života. Tento nejdekadentnější z mughalských vládců neskonal u okénka, kterým pozoroval své celoživotní dílo, nýbrž vydechl naposledy v důsledku náruživého sexu s jednou ze svých milenek a nadměrného užívání drog. Zemřel tedy spokojeně ve věku 74 let v náručí ženy předávkovaný opiem a afrodiziaky. Legenda o nesmírném zármutku nad smrtí manželky je rázem pryč.

Ať už je historie hrobky jakákoli, více či méně romantická, je to magické místo, které musí každého návštěvníka i přes nápor turistů a místních, ohromit a okouzlit.

Publikováno: 27. 7. 2017 13:48 Nahlásit obsah