Peru: Život na plovoucích ostrovech

Peru: Život na plovoucích ostrovech

Na jezeře Titicaca žijí místní Indiáni po staletí tradičním způsobem. Na metr vysokých rákosových ostrůvcích se nachází vše, co ke svému spokojenému životu potřebují.

Jezero Titicaca známé z dobrodružných filmů o indiánech leží v nadmořské výšce 3812 metrů a pokrývá plochu asi osmi čtverečních kilometrů. Zhruba uprostřed jej protíná hranice Peru s Bolívií. I přes rozsáhlý turistický ruch si jezero i několik set drobných plovoucích ostrovů ponechává svůj tradiční ráz. Je to magické na vodní hladině se vznášející město, kde hlavním dopravním prostředkem zůstává rákosová loďka.

Z centra města Puna se dostáváme do přístavu, odkud nás loď zaveze k plovoucím ostrůvkům Uros. Své jméno získali díky Indiánům z kmene Uru, kteří jej trvale obývají. Původní myšlenkou přestěhovat se na hladinu daleko od nejbližšího města bylo touha po nezávislosti a samostatnosti. Dnes však spousta mladých obyvatel ostrovy opouští ve snaze najít lepší život a snazší obživu na pevnině. I když je na jednom z ostrovů škola, omladina přece jen prchá za studiem a lepšími podmínkami do měst.

Nasedáme na rikšu a posloucháme funění řidiče, který nás veze do přístavu, kde už čeká loď. Zanedlouho dorazíme k prvnímu ostrovu. Můžeme vstoupit, jakmile zaplatíme poplatek. Do podlahy ostrova se trochu propadáme, ale díky metrové tloušťce naštěstí ne až úplně do vody.

Celý plovoucí ostrov je vyroben z rákosu, kterého je všude dostatek. Kromě stavebního materiálu slouží mladé výhonky hned vedle ryb také jako nejčastější pokrm místních. Jak se dozvídáme od starosty ostrova – setkat se s ním není až taková náhoda, každý ostrov má svého – je vše postaveno z rákosu. Rákosové drny se svážou dohromady, vytvoří se jakási základna, na kterou se dále navazují jednotlivé vrstvy. Těleso se lany přiváže ke kamenům na dně, aby byl ostrov přece jen trochu upevněn a volně se nepohyboval po celém jezeře. Vrstvy rákosu se na sebe skládají vždy do kříže, aby byla stavba pevnější.

Jelikož se staví z přírodního materiálu podléhajícího tlení, je třeba ostrov neustále obnovovat a rákosové vrstvy doplňovat. Rovněž kotevní lana se musí měnit celkem čtyřikrát do roka. Když je ostrov hotov a má požadovanou velikost, většinou okolo 30 metrů v průměru, postaví vesničané chýše. Jak jinak než z rákosu. Z tohoto materiálu dokážou houževnatí Indiáni vyrobit stěny, střechu i místnost vybavit. Že je chýška mrňavá, nikomu nevadí. Rodině to vyhovuje hlavně o nocích, protože ty bývají většinou hodně chladné. Ostrovy jsou opravdu zařízené velmi skromně. A když se zeptám, kam si můžu odskočit, ukáže Indiánka na okraj ostrůvku, který je asi určen k vykonání potřeby a pobaveně sleduje můj překvapený výraz.

Na každém ostrově žije vždy jedna velká rodina. Obživu jim poskytuje okolní jezero v podobě hojných ryb a rákosu, který je součástí téměř všech připravovaných jídel i přesto, že zrovna nemá žádnou výraznou chuť.

Zatímco ostrůvky blíže k pobřeží Puna slouží jako turistická atrakce se vším všudy, návštěvník může nahlédnout do skromně vybavených příbytků, ochutnat místní jídlo a projet se na rákosové loďce, vzdálenější ostrovy si stále ponechávají svůj turismem nedotčený charakter. I přes značný odliv mladých lidí do civilizovanějších měst si ostrovy dokázaly uchránit tradiční způsob života. Zdá se, že v tomto případě turistický ruch pomáhá tradice uchovat nikoli je ničit.

Galerie Plovoucí ostrovy Plovoucí ostrovy Prohlížet galerii

Publikováno: 21. 4. 2017 14:10 Nahlásit obsah