Mexiko: Brány do podsvětí

Mexiko: Brány do podsvětí

Jedinečné přírodní úkazy dokonale kruhového tvaru zvané cenotes jsou dodnes opředeny mnoha tajemstvími. Proč do nich staří Mayové s oblibou vhazovali různé obětní dary včetně těch lidských?

Většina cenotes se nachází na mexickém poloostrově Yucatán, který je prošpikovaný systémem podzemních řek a říček. Právě tato síť toků dala vzniknout oněm úchvatným přírodou vytvořeným nádržím ve tvaru dokonalého kruhu. Cenoty ve valné většině vznikly jako vyústění spleti podzemních vod v dávných dobách ledových. Řečeno slovy odborníka, cenote je zatopený závrt krasového původu nacházející se ve vápencovém podloží, který se objevuje v několika modifikacích. Cenotes mohou být úplně otevřené, zčásti zakryté nebo si svou charakteristickou kupoli zcela ponechávají. 

Podle kupole se také určuje stáří cenotes. Ty nejstarší bývají obvykle otevřené, zatímco ty později vytvořené mívají kupoli neporušenou. Cenotes kdysi sloužily jako přírodní zásobárna pitné vody pro místní obyvatele. Dnes jsou vyhledávaným místem pro osvěžující koupel. Na cestě Yucatánem jsme navštívili tři zcela odlišné cenotes, z nichž každá by mohla vyprávět svůj jedinečný příběh.

Naše putovaní začalo u Cenote Azul nedaleko laguny Bacalar poblíž pohraničního městečka Chetumal. Přírodní nádrž je hluboká více než 60 metrů a jako všechny cenotes i ona se vyznačuje dokonale souměrným tvarem. Díky jasně modré vodě dostala pojmenování Cenote Azul („azul“ znamená ve španělštině „modrý“) a láká ke koupání. Kolem dokola je nádrž obklopena stromy, jejichž bílé kořeny trčí zpod břehů do průzračné vody.

 Zastávku u další cenote děláme v areálu Chichen Itzá. Vede k ní asi 300 metrů dlouhá cestička lemovaná otravnými prodavači všemožných suvenýrů. Když se ale zdárně probijeme davem, čeká nás na konci pěšiny překvapení - Cenote Sagrado s hloubkou 40 metrů, která je do půlky zaplněna vodou. Právě díky této studni dokázalo město překonat velká sucha a další útrapy. Dokonce jí vděčí i za své jméno, které v překladu z mayštiny znamená „Na hraně studny národa Itzá“. Cenote byla považována za bránu do podsvětí a proto do ní Mayové vhazovali různé obětní dary, aby si naklonili bohy. Kadidlo, sošky, jadeit, kovové disky s vyrytými obrázky a nápisy, a dokonce i lidské oběti. Zvláštní je, že i po poslední zmíněné obětině byla voda ze studny stále vhodná k pití. Ti, kteří obětování přežili, byli podle Mayů obdařeni magickou mocí, protože nikdo jiný se nedostal tak blízko k bohům jako oni. Pravda, nebylo jich hodně, Mayové totiž nebyli zdatní plavci.

Asi nejkrásnější, nejfotogeničtější, ale také bohužel nejnavštěvovanější cenote je Cenote Ik-Kil nedaleko Chichen Itzá. Když si odmyslíme všechny ty davy a křik připomínající přeplněné koupaliště, je cenote okouzlující. Nádrž má zcela průzračnou vodu, jejím otevřeným stropem přes popínavé rostliny dovnitř prosvítají paprsky slunce a středem visí kořeny stromů a keřů obrůstajících nezakrytou kupoli. Atmosféru dokresluje i zurčící vodopád, jehož zvuk se odráží od stěn cenote. Bohužel jeho zurčení ve všudypřítomném řevu turistů nejde slyšet. Škoda, místo je to jinak naprosto úchvatné.

Více fotografií: Galerie Mexiko Mexiko Prohlížet galerii

Publikováno: 12. 10. 2017 09:00 Nahlásit obsah