Guatemala: Tajemné Lago de Atitlán

Guatemala: Tajemné Lago de Atitlán Zdroj: Shutterstock.com

V nadmořské výšce kolem 1560 metrů se rozprostírá půvabné jezero s temně modrou vodou obklopené třemi vulkány. Co čeká na dně jezera, se dodnes přesně neví. A proč hladina jezera opakovaně kolísá?

O jezeře Atitlán se ví pramálo. Jeho hloubka dosahuje v nejnižším bodě až 340 metrů, a v nejširších bodech měří 18 na 12 kilometrů. Na jezero vulkanického původu jsou to úctyhodné rozměry. Lago (v překladu ze španělštiny „jezero“) je lemováno třemi vulkány, Atitlánem, Tolimánem a San Pedrem. Na místě dnešní vodní plochy stávala před 84 tisíci lety také sopka, ovšem o dost vyšší. Tyčila se do výšky bezmála 6000 metrů. Výbuch ji rozmetal do okolí a kráter se postupem času zalil vodou. Jezero se tak doslova zrodilo z popela a lávy.

Jezero však do dnešní podoby dospělo až o mnoho desítek tisíc let později. Strmé zelené břehy padající do vody ostře kontrastují s temnou modří hladiny. Protože je kráterového původu a nenapájí ho žádná řeka, je výška jeho hladiny výhradně závislá na srážkách. To se možná jezeru jednou stane osudným.

V roce 2010 přinesla tropická bouře Stan tolik srážek, že se hladina vodní plochy během následujících osmnácti měsíců zvedla plošně o celých pět metrů. Tato nečekaná událost způsobila zaplavení obchůdků, restaurací, hotelů i domů stojících na pobřeží. Dodnes lze těsně nad hladinou vidět cedule označující jména podniků a ulic. Houževnatí Guatemalci si s nastalou situací hbitě poradili způsobem sobě vlastním. Veškerou zástavbu prostě posunuli o pár metrů výš a v podnikání pokračují vesele dál.

Pokles nebo zvýšení hladiny však není novodobým fenoménem. Analýza usazenin ukázala, že hladina vodní plochy pravidelně klesala a stoupala již o mnohá staletí dříve. Vznikly dohady, proč hladina najednou stoupla tak rychle. Jednou z možných teorií je ta, že neustálé kolísání způsobilo četné sesuvy půdy, které zablokovaly přirozené odtokové kanály, a došlo k náhlému posunu hladiny jezera směrem nahoru.

Místní oblast se kromě kolísání vodní hladiny vyznačuje i další zajímavostí. Pravidelně po poledni přichází tajemný vítr Xocomil (čti Šokomil), který hladinu rozbouří natolik, že se na ní nezřídka objevují až dvoumetrové vlny. Tento fenomén typický právě pro Lago de Atitlán vzniká ve chvíli, kdy se vlhký vzduch proudící od Pacifiku srazí se vzduchem, který proudí z hor.

Nejlepší doba na brázdění jezera v lodičce je proto dopoledne, kdy je hladina rovná jako sklo a stěží tu nalezneme nějaké vlnky. Během rána si lze naplno vychutnat onu magickou atmosféru jezera, pohledy na nedaleké vulkány i mlhu líně se válející na hladině při rozbřesku, kdy je jezero jednoznačně nejuhrančivější.

Publikováno: 17. 8. 2017 10:52 Nahlásit obsah