Gruzie: Propad časem do středověku

Gruzie: Propad časem do středověku Zdroj: VH

Gruzie, zemička obklopená dvěma moři - Černým a Kaspickým, je místo plné kontrastů. Vysoké hory se zasněženými vrcholky ostře kontrastují s měsíční krajinou na jihu, bohatí obyvatelé velkoměst s chudými avšak nepředstavitelně pohostinnými horaly a moderní stavby ze skla a oceli architektonicky narážejí do tradičních kostelů a dalších staveb.

I teplota je zde tak proměnlivá, že ve stejný den drkotáte zuby pod jednou z mnoha pětitisícovek a přitom o pár set kilometrů dolů na jih svlékáte tričko s dlouhým rukávem. Největší kontrast zažívám během cesty do daleké vešničky Ušguli umístěné vysoko v horách Velkého Kavkazu, kam vede jen jedna jediná nezpevněná a klikatá cesta, kterou během mrazivého zimního období charakterizuje především slovo nebezpečná. 

Zdroj: VH

Z moderního velkoměsta Tbilisi na východě země vyrážíme na osmihodinovou cestu nočním vlakem do nejzazšího místa, kam vedou koleje, a končíme v Zugdidi. Odtud nás ještě čekají tři hodiny maršrutkou, místním dopravním prostředkem, což je v podstatě starý minivan nebo mikrobus, který v zásadě nepodléhá jízdnímu řádu. 

Zdroj: VH

Odjíždí kdykoli je dostatečně naplněn. Nekonečnou jízdu po zprvu hezké asfaltce, postupem času horší a horší úzké silničce si krátím vtipkováním s kamarádem Neilem z Filipín, že to bílé na vrcholcích hor, které vidí asi podruhé v životě, je sníh, který při dotyku s kůží studí. Na každý trapný fórek odpovídá stále stejnou větou: “Haha, very funny, Veronika!” 

Zdroj: VH

Okolo desáté ranní vystupujeme v horském městečku Mestia, které je branou do dalších mnohdy velmi vzdálených částí gruzínských hor, které se rozhodneme v příštích dnech prozkoumat. Vesnice ztratila na svém půvabu hlavně kvůli výstavbě turistických zařízení, které během letních měsíců hostí statisíce návštěvníků. V zimě tu bývá pusto prázdno a my se cítíme jako první objevitelé. 

Zdroj: VH

Rurální charakter místa umocňuje pasoucí se dobytek, psi volně pobíhající po silnicích a absence téměř jakéhokoli života v ulicích. Jen tu a tam voní z oken domů čerstvě připravovaný chléb. Velký Kavkaz, jehož vrcholky svírají údolí, ve kterém se Mestia nachází, atmosféru dob dávno zapomenutých věrně dokresluje. 

Zdroj: VH

Následující ráno nás čekalo mrazivé překvapení. Během noci napadlo asi dvacet centimetrů sněhu a cesta, která vede do vesničky Ušguli, pohřbená daleko mezi horskými vrcholy, se stala ještě děsivější než obvykle. Ostřílený řidič maršrutky s prasklým předním sklem tak, že přes něj jen tak tak vidí, si to i přes všudypřítomnou vrstvu sněhu šine po kluzkých křivolakých silnicích svou oblíbenou osmdesátkou. Zatímco mně se strachem zastavuje srdce, skupinka spolucestujících Poláků otevírá první kanystr červeného vína a Filipínec usíná. 

Zdroj: VH

Malebná Ušguli, která je svou polohou v nadmořské výšce 2 100 metrů považována za nejvýše položenou trvale osídlenou vesnici v Evropě, neztrácí svůj půvab ani v zimních měsících. O výhledy na vesnici s panoramatem hor Velkého Kavkazu jsme sice ochuzeni, zatovšak poprvé zažíváme cestování časem. 

Zdroj: VH

Jako bychom se pouhým opuštěním minivanu ocitli v hlubokém středověku, kde čas plyne pomalu, horalé hlídají stáda krav pasoucí se na nehostinných pastvinách a ostatní tráví den popíjením tradiční pálenky chacha a místního vína. 

Zdroj: VH

Po procházce uličkami rozbahněné povoleným sněhem dostáváme pozvání od místních povětrnostními podmínkami zkoušených horalů k návštěvě jejich domova. Skromný pokojík se dvěma postelemi, haldou přikrývek, dvěma židlemi a stolkem obskládaným vypitými i poloprázdnými lahvemi od vína a pálenky působí chladným dojmem. Hned po překročení prahu dostávám stakana chachi do jedné ruky a dvoudecák vína do druhé. Obojí vypíjím snad dle místní tradice skoro na ex. 

Zdroj: VH

Pohostinnost i těch nejchudších lidí nezná mezí. Zlatým hřebem dne je návštěva strážních věží, jež jsou v každé vesnici zastoupeny v hojném počtu. V minulosti z nich místní vyhlíželi příchod nepřátel. A když už byly jejich vísky napadeny, hledaly v nich celé rodiny útočiště po dobu obléhání. 

Zdroj: VH

Jedinou možností, jak se do věže dostat, je vyšplhat po žebříku až k prvnímu okénku asi v šesti nebo sedmi metrech. Věže totiž z praktických důvodů nemají dveře. Jsou postaveny z břidlice a omítnuty. Ani uvnitř stavby nehledejte schody. Dostat se do dalších pater vyžaduje velkou dávku obratnosti. Díky břidlici jsou stěny nerovné, čehož dokázali houževnatí obyvatelé naplno využít. 

Zdroj: VH

Gruzínská  Ušguli je důkazem toho, že i v moderní době ještě stále existují místa, kde se čas zastavil, ne-li propadl o 400 let do éry středověku. Buďme za ně rádi. Připomínají nám, jak snadný život plný blahobytu žijeme my sami. 

Zdroj: VH

Publikováno: 3. 11. 2017 09:00 Nahlásit obsah