Bolívie: Dřina ve stříbrných dolech

Bolívie: Dřina ve stříbrných dolech

„Chceš-li vědět, co je dřina, kup si kolo Ukrajina.“ říká se. Kdo však navštívil stříbrné doly v bolivijském městě Potosí, ví o dřině horníků své.

Město Potosí ležící v nadmořské výšce 4200 metrů bylo založeno v roce 1545 poté, co bylo v hoře Cerro Rico (v překladu Bohatá hora) tyčící se nad městem objeveno stříbro. Díky přítomnosti stříbrných dolů město během 17. století neuvěřitelně vzkvétalo. Čítalo na 200 000 obyvatel a ve své době bylo největším městem Jižní Ameriky. Jako měřítko může rovněž posloužit 80 kostelů, které byly v době rozkvětu Potosí zbudovány. Na druhou stranu v dolech našlo smrt asi osm milionů černošských a indiánských otroků, kteří zde zahynuli v průběhu 16. – 19. století. Doba největší slávy již dávno pominula. Dnes v Potosí trvale žije asi 10 000 lidí. Některé doly byly v 50. letech minulého století zprivatizovány, což je výsledek hornické reformy, která započala o 25 let dříve.

Těžba, byť v menší míře, probíhá dodnes. I když stříbro se zde těží stále, přibyly i další kovy jako je zinek či měď. Každý den se vytěží až dva tisíce tun horniny. Není pochyb o tom, že hora Cerro Rico je řádně prošpikovaná podzemními tunely. Uvnitř hory je prý 800 dolů a hrozí jí zhroucení. Dle odhadů vědců se hora měla zhroutit už v roce 2007. Přesluhuje tedy o dobrých šest let.

Horníci, kteří se rozhodnou nastoupit na těžkou práci do dolů většinou umírají do deseti let od začátku této práce. Pracují v děsivých podmínkách. Uvnitř hory je nesnesitelné horko (až 42°C), prašno, a o bezpečnostních předpisech nemůže být řeč. Šachty jsou zpevněny jen velmi provizorně pomocí dřevěných trámů. Nezřídka se také stává, že trámy povolí a důl je zavalen i s rubajícími horníky. Alarmují je, že na práci v dolech jsou najímány i děti, a to od 10 let věku, i když je práce dětí v Bolívii oficiálně zakázána. Nejprve pracují jako poslíčci a vypomáhají s drobnými pracemi, od třinácti či patnácti se z nich stanou plnohodnotní rubači, kteří tráví v dolech mnohdy až 12 hodin denně. Horníci nejčastěji umírají na rakovinu plic či silikózu. Před množstvím všudypřítomného prachu a azbestu neunikne nikdo.

Než se vydáme na samotnou návštěvu dolů, zastavujeme se na hornickém trhu a jako dar pro horníky kupujeme lístky koky, cigarety, dynamit a 90 % alkohol, který horníkům alespoň na chvíli umožní na těžké živobytí zapomenout. Dělníci však popíjí jen v pátek. Fasujeme také helmy, svítilny, roušky a ochranné oblečení. Trh v Potosí je snad jediné místo na světě, kde lze dynamit koupit legálně. Navíc je to dovoleno i dětem. V ulici, kde se trh rozprostírá, se prý nachází až 80 tun dynamitu. Před vstupem do dolu musíme obdarovat i ďábelského boha hory, aby na nás při našem pobytu uvnitř hory neseslal pohromu. Bůh má prý, jak jinak, nejraději alkohol a cigarety. Doufejme, že k nám bude shovívavý.

Důl, který navštěvujeme, je suchý a dost prašný. Prach zalézá všude a rychle plní také nosní dírky a krk. Kašlání se neubráníme. Důl nevypadá velmi nebezpečně, vidíme horníky, kteří pomocí kladívka a majzlíku získávají rudu. Mechanizace doly ještě zcela nezasáhla, takže je třeba dělat téměř vše ručně. I vozík s vytěženou horninou tlačí dělníci po kolejích sami. Mnohdy váží až dvě tuny. Za tuto práci dostanou zaplaceno v přepočtu asi 7000 Kč měsíčně. Vzhledem k faktu, že Bolívie patří mezi nejchudší země Jižní Ameriky, si však přijdou na relativně slušný výdělek.

Prohlídka dolů je naprosto vyčerpávající. Jen těžko si představujeme, že se dá takto uživit. Návštěva stříbrných dolů nám připomněla, jak bezstarostný a spokojený život v porovnání s místními horníky vedeme a že si vlastně nemáme na co stěžovat.

Více fotografií:  Galerie Bolívie - stříbrné doly Bolívie - stříbrné doly Prohlížet galerii

Publikováno: 3. 11. 2017 09:44 Nahlásit obsah

Chyba :(

Omlouváme se, ale někde se stala chyba. Prosím počkejte a zkuste stránku načíst znovu.