Barma: Na rybím trhu

Barma: Na rybím trhu Zdroj: VH

Příhraniční oblast na severovýchodě Barmy kolem města Sittwe patří k těm, k jejichž návštěvě není potřeba povolení. Ospalé město poblíž hranice s Bangladéšem slouží jako přestupní uzel k prozkoumání historických chrámů dále ve vnitrozemí.

Oblast Sittwe, hlavního města Arakanského státu, které je zároveň vstupní branou do chrámové lokality Mrauk U, patří pro svou odlehlost k nejzajímavějším destinacím západního Myanmaru. S okolním světem je spojeno malým vnitrostátním letištěm, kde po 45 minutách přistáváme na cestě z plážového letoviska dále na jihu i my. 

Zdroj: VH

Přítomnost bangladéšské hranice, která se nachází pouhých 100 kilometrů na západ od oblastního centra, je v atmosféře města znát. Hned co opustíme letiště, připadáme si jako na území úplně jiného státu, ze kterého jsme před několika týdny s radostí vystupovaly pozemním přechodem nacházejícím se na rozbahněné cestě někde mezi bangladéšskými poli a indickými kopci porostlými hustou vegetací. 

Zdroj: VH

Život ospalého města plyne jen pomalu, přesně podle vzoru západních sousedů. Místní obyvatelé, ochromeni odlivem, který odhalil mělké dno znečištěného moře pokryté tunami odpadků, nikam nespěchají. Na loďkách uvíznutých na mělčině je živo. To si omladina jen z reproduktorů pouští v pozdním odpoledni nahlas hudbu a pokynutím ruky naznačuje, že dnes se s lodí na moře už nevypraví. 

Zdroj: VH

Obyvatelé Sittwe, jež svým vzhledem silně připomínají právě obyvatele Bangladéše, poklidně proplouvají dnem. Prodávají své úlovky na rybím trhu, chodí se pomodlit k zlatavé pagodě Lawkananda, která jakoby z oka vypadla symbolu země, pagodě Schwedagon. Zamilované páry se při západu slunce scházejí na romantické pláži s tmavým pískem za městem. 

Zdroj: VH

Srdcem snad každého jihoasijského město je trh. Je to místo velké koncentrace místních obyvatel, čilého obchodu a dohadování se o ceně. V Sittwe dostává ještě další rozměr, jímž je typický odér sušených ryb, protože se trh s rozpálenou střechou z vlnitého plechu specializuje výhradně na ryby a plody moře. Na dvoře před vstupem do ponuré čtvercové tržnice poblíž mola se suší sardinky, které muži přehazují lopatami z místa na místo. 

Zdroj: VH

Na trámech visí velké ryby, jejichž těla jsou v rámci rychlejšího vysušení nařezána do tenkých pruhů a napnuta přes obruč. Z dálky trochu připomínají lucerny. Puch je tak silný a vzduch se v zastřešené tržnici sotva hne, takže i jinak odolní Barmánci prodávající své sušené i čerstvé zboží se musejí ovívat vějířem. Znaveni prodejem se někteří natáhnou na plastové boxy pro přepravu ryb a dají si šlofíka. Jsou připomínkou toho, že životní tempo si každý plánuje po svém.  

Zdroj: VH

Díky relativně nenásilné atmosféře, zchátralé koloniální architektuře, lidem s tvářemi pokrytými tradiční směsí thanaka (jež se používá k dekorativním účelům a funguje zároveň jako ochrana proti silnému slunci) a vyhlídce na okolní vzdálené kopce působí město vcelku poklidně. Má však za sebou dost pohnutou minulost, které dominovaly srážky mezi místními Arakany a místní muslimskou menšinou Rohyngyů, kteří kdysi tvořili téměř polovinu všech obyvatel města. 

Zdroj: VH

Ti byli posléze nuceni město opustit a dnes žijí v uprchlických táborech odtrženi od svého původního života. V letech 2012 - 2013 se Sittwe stalo dějištěm opravdové etnické čistky iniciované jinak mírumilovnými Barmánci. I když v současnosti Sittwe působí klidným dojmem, napětí je zde ještě stále cítit, a zdánlivě mírumilovní Barmánci se o svou zem i dnes perou s vervu sobě vlastní. 

Zdroj: VH

Publikováno: 26. 12. 2017 13:03 Nahlásit obsah