Indie: Poslední večeře se Sikhy

Indie: Poslední večeře se Sikhy Zdroj: VH

Indický stát Pandžáb rozkládající se na severozápadě tohoto subkontinentu je domovem jedné z nejvíce pozoruhodných náboženských staveb. Uprostřed uměle vybudovaného jezera se nachází Zlatý chrám pokrytý bezmála dvěma stovkami kil pravého zlata.

Je zasvěcen sikhismu a každý den sem míří tisíce věřících, aby si vyslechly éterické modlitební zpěvy šabád kírtan a recitaci svatého písma zvaného Adigranth. Ač bez vyznání, připojujeme se k početným skupinám indických sikhů a stejně jako oni toužíme spatřit bohatě zlacený chrám plovoucí uprostřed obdélníkové nádrže. Z nádraží v Novém Dillí nám cesta vlakem do Amritsaru nacházejícího se asi 35 kilometrů od pákistánské hranice zabere asi 6,5 hodiny. Posvátné město sikhů je největším městem Pandžábu a podle toho je také patřičně špinavé, hlučné a beznadějně přelidněné. Jeho jedinou hlavní atrakcí a světlou stránkou, kvůli které sem míří Indové i turisté, je bájný Zlatý chrám. 

Zdroj: VH

Do prostor Zlatého chrámu, v jehož středu se na hladině vznáší hlavní svatyně zvaná Harimandir, vstupujeme branou, u níž zanecháváme obuv. I v Indii se smí do posvátných chrámů, klášterů a svatyň vstupovat pouze bosky. Boty ani ponožky nejsou povoleny. V Amritsaru jsou však náboženské místo a okolní prostory pečlivě udržovány a čištěny, takže se nakonec nejedná o nikterak špinavý zážitek, jaký jsme si původně představovaly. 

Zdroj: VH

Zlatý chrám musí na první pohled ohromit naprosto každého, i úplného bezvěrce. I když je centrem duchovní víry, vstoupit může kdokoli bez rozdílu. Vykonat pouť do Amristaru a vykoupat se v posvátných vodách jezera Amrit Sarovar (tedy “Jezera nektaru nesmrtelnosti") alespoň jednou za život touží snad každý sikh. Nejmagičtěji chrám působí večer, kdy se nasvícen odráží v temných vodách nádrže a pohrouží se do posvátných zpěvů. 

Zdroj: VH

Hlavní svatyni zvané Harimandir vévodí mohutná kniha Ádi Granth, která spočívá na přepychovém piedestalu pod baldachýnem z hedvábí a drahokamů a kterou také všichni věřící chtějí navštívit. Proto je fronta před vstupem do svatyně takřka nekonečná a jen v noci je o trochu kratší než během dne. Návštěvníci jsou také rozděleni do skupin, aby bylo v útrobách posvátného chrámu k hnutí. Přístupná je také měděná střecha pokrytá stovkou kilogramů zlata a kupole ve tvaru obráceného lotosového květu.

Zdroj: VH

Náš však jako magnet spíše přitahuje chrámová jídelna zvaná langar, kde se může najíst kdokoli bez ohledu na vyznání, barvu kůže, pohlaví nebo kastu. Naše váhání a rozmýšlení nad tím, zda držet krok s místními a ochutnat jednoduché jídlo, které zde hladovým návštěvníkům servírují třikrát denně a trpět následnou nevolností, rychle utne sikh, který se k nám žene se dvěma plechovými podnosy. V obrovské poschoďové jídelně je z poloviny plno, lidé sedí na rohožích na zemi a v uličce chodí muži, kteří velkými naběračkami rozdávají jídlo z nerezových nádob. 

Zdroj: VH

Servíruje se tradiční dal ze zelené čočky s plackami čapátí a jogurtovo-kokosovou omáčkou. Všudypřítomné pohledy místních sikhů, kteří čekají až si dvě bílé turistky dají první sousto, nemůžeme zklamat, a pouštíme se do speciality. Navzdory odpudivému vzhledu je jídlo překvapivě chutné. Vlastně je tak dobré, že si neváhám přidat ještě jednu porci. S plným břichem a pocitem, že jsme alespoň na krátký čas mohly proniknout do kultury Indů, uleháme ke spánku, abychom se již brzy mohly probudit s divným pocitem v žaludku následovaným úprkem na toaletu. 

Publikováno: 5. 7. 2017 10:00 Nahlásit obsah