Kulinářství po francouzku, aneb jak chutnají žabí stehýnka

Kulinářství po francouzku, aneb jak chutnají žabí stehýnka Zdroj: shutterstock.com

Říká se, že každý by se měl alespoň jednou za život podívat do Paříže. Ten kdo ji navštíví, bude natolik okouzlen, že si ji ponese s sebou v mysli i v srdci nadále. Na Paříž se prostě nezapomíná. Jak řekl už před více než 150 lety Frederyk Chopin, „Paříž je všechno, co chceš“. A to platí do posledního písmenka i dnes.

Mohutné bulváry a zapadlé uličky, věhlasné restaurace či miniaturní bistra, lesk a bída velkoměsta, ve kterém se tvořily dějiny... to vše je Paříž.

Což takhle dát si žabí stehýnko

Když se do tohoto éterického města podíváte, dozajista nevynecháte Eiffelovku, Notre Dame či Louvre. Neměli byste také ale v zaslepenosti věhlasnými stavbami vynechat to, co Paříž dělá Paříží, její vyhlášenou gastronomii. A co tak tedy ochutnat, když už se do Paříže vydáte? No přece žabí stehýnka. Můžu potvrdit, je to opravdu zážitek, na který jen tak nezapomenete a určitě se stane velmi oblíbenou historkou z cest pro vaše přátele. Tak tedy Bon apétit a hurá na žáby.

Zdroj: shutterstock.com

Chtělo by to větší žáby

Britové nazývají trošku hanebně své odvěké rivaly, Francouze, „žabožrouty“. Žabí stehýnka se tak pro mnohé staly jedním ze symbolů Francie. Najdete je tu na sto způsobů. Od klasických restovaných se špenátem, přes smažené jako z jednoho nejmenovaného rychlého občerstvení až po třeba stehýnka na provensálský způsob, dušené s rajčaty a bazalkou. Stačí si jen vybrat. A právě ta provensálská přistála na můj stůj v jedné malinké nenápadné restauraci v centru Paříže. Žab neběhají po světě miliardy, proto se není čemu divit, když budete rádi, že na talíři najdete tři žabky (páry stehýnek). Ale tak co, je to jen předkrm, co by taky člověk mohl chtít. Hold všude nenandávají půlku kačenky se sedmi.

S chutí do toho a půl je hotovo

Žáby nechutnají vůbec špatně, ba právě naopak. Takové jemnější kuře s mírně nasládlou chutí. Jen by ty žáby opravdu mohly být větší. Okousávaní malých kostiček bylo velmi zábavné. První etický zásek přišel, když jsem se dostala od stehýnek k tělíčku. Nevím, čím to bylo. Ale tak nějak jsem si dokázala živě představit, jak ta žába vypadá ve skutečnosti, sedí si u rybníčka a kuňká. Dokonce jsem dokázala téměř s milimetrovou přesností znalce anatomie určit, kde by byly očka a kde čumáček. Naštěstí jsem tyto abstraktní představy velmi rychle zahnala dobrým francouzským vínem a s chutí se pustila do další. Docela by mě zajímalo, jak chutnají ty smažené. Tak tedy vzhůru do Francie či k rybníkům a jdou se chytat žáby. A co a žabí stehýnka? Šli byste do nich?  

Publikováno: 23. 5. 2018 10:22 Nahlásit obsah