Samoa: z českých luhů a hájů do polynéských rájů

Samoa: z českých luhů a hájů do polynéských rájů

Samoa… křestní jméno korpulentní snědé kuchařky v jedné nenápadné restauraci na okraji Aucklandu. Ale především název samostatného ostrovního státu v Polynésii, jehož pláže jsou neúnavně omývány Tichým oceánem od roku 1962, kdy se oficiálně datuje nezávislost od Nového Zélandu.


„Právě se mi opotily i plíce,“ říká mi kamarád Michal v průběhu jízdy místním autobusem. „Nu, někomu se můžou potit plíce, ale záda se s naprostou jistotou potí všem,“ pomyslím si v okamžiku, když se během dvouhodinové jízdy vedle mě vystřídá na deset tamních spolucestujících.

Ryšavá kučeravá holka přitahuje pozornost stejně jako tu moji zaujal postarší ramenatý muž v růžové košili a květované kšiltovce, který celou cestu stojí na dvou pytlích rýže. „Proč zastavujeme?“ ptám se staříka v sukni. „Slečno, právě opouštíme jediné město na ostrově, pak už si nenakoupíte!“ Však u rovníku se stmívá až po šesté hodině a vy jste vyjeli po obědě. Na ujetí cca 60 kilometrové vzdálenosti máte tudíž celé odpoledne!

Na ostrově Upolu drží všichni pospolu!

Je obvyklé, že pod kterou palmou se Samoan narodí, zřejmě u ní zůstane po celý život. „Půda se dědí z generace na generaci, tady není obvyklé se stěhovat, není důvod!“ vysvětluje nám stále usměvavý muž, na jehož pláži jsme se dnes rozhodli přespat. „Vy máte vlastní pláž?“ neubráním se svou otázku proložit nechápavým výrazem. „Ano, někdo má pláž a někdo zase třeba vodopád. Na Samoe každý kousek půdy někomu patří.“

Na večeři jsme pozvaní do domu nového pana domácího. Kuchyně samoanských žen je často vybavena pouze hrncem nad otevřeným ohněm. Cestou do domu míjíme nejen svou budoucí večeři, která zatím stále běhá po dvorku, ale rovněž rodinnou hrobku. Místní synek nedokáže pochopit, že u nás není obvyklé mít zesnulé na zahradě, ale že k účelu pohřbívání předků používáme místo z vané hřbitov.

Po pár dnech strávených s místními s kamarádem diskutujeme, co může vyvolat tzv. samoanský stres. „Jedním z možných stresorů by mohla být obava z tsunami,“ říká Michal, který zrovna spatřil evakuační ceduli tsunami podél hlavní, rozuměj jediné, cesty kolem ostrova. Jedna z „tsunami cedulí“ ukazuje doprava, po chvíli další cedule ukazuje, že v případě ohrožení máš běžet doleva. Tak ve výsledku je asi zřejmě jedno, kam poběžíš.


Cestou z jedné z nejkrásnějších pláží světa nám po pár minutách chůze zastavuje auto. „Naskočte si do kufru, svezeme vás do další vesnice,“ pobízejí nás dva mladí Samoané. „Vy jste z Evropy? Je vaše země v Evropské unii?“ ptá se řidič. V momentě nevím, kdo je z koho víc překvapen. Samoan a má ponětí o Unii? „Evropská unie tady investuje v rámci projektů zaměřených především na školství a zdravotnictví,“ vysvětluje mladý řidič s dlouhým nehtem na malíčku. Od té chvíle začínám vedle papájovníků a banánovníků objevovat rovněž cedule informující o spolufinancování EU.

Kde je Michal?“ pomyslím si, když se probouzím po odpoledním spánku ve stínu palmy. Náhle z dálky slyším zvuky tupých nárazů, které následuje hromový smích. Nohy mě intuitivně dovádí k místu činu. Michal nám chtěl zajistit jídlo na příští den a rozhodl se jít poprosit místní, jestli by mu nerozbili kokosy, které našel na pláži.

Samoané jsou veselí lidé, kteří se rádi pobaví. A jakožto hlavního aktéra dnešní zábavy si zvolili právě mého kamaráda. Ano, dali mu kokos a potřebný nástroj – tyčku zapíchnutou do země, a ať si rozbije kokos sám. A ejhle, k překvapení místních a k ještě většímu překvapení Michala, kokos opravdu praskl! „Překvapil jsi! Mám dvě dcery, nechceš si vzít tu nejstarší?“ ptá se hlava rodiny s úsměvem a pokyvováním směrem ke stydlivé dlouhovlasé dívce.

Vezmi mě na Savai´i!

„Na Savai´i vás již vzít trajekt nemůže, zkuste to za dvě hodiny znovu,“ opět s úsměvem na tváři nám oznamuje muž za kasou. Ovšem ani v ráji nechtějí mít rozzlobenou Evropanku před pokladnou, a tak již během našeho dohadování si všímám, že muži zřejmě cuká jedno oko. Ne náhodou mu cuká doprava, kde je také boční vchod do kasy, kde získáváme vytoužené lístky.

Z ostrova Upolu se na největší ostrov v Polynésii – Savai´i dostáváme za necelé dvě hodiny. Cestou z přístaviště nám zastavuje bílá dodávka: „Kam potřebujete, boží neviňátka?“ ptá se tlouštík v havajské košili s obrovským věncem z květů a s ještě větším úsměvem na tváři. Za chvíli již sedíme v autě, na jehož kapotě se v rytmu Bon Joviho pohupují na pružinkách Ježíš Kristus, Panna Marie a dvě lentilky. „Mládežníci, tak vy chcete na kanopy? Zavezu vás tam, právě jedu z pohřbu a po zbytek dne mám již volno,“ říká nám místní kněz.

Aby se v minulosti zabránilo dalšímu kácení pralesa kvůli červenému a žlutému dřevu, skoupil jeden bohatý chlápek alespoň jeho část. A tentýž mužský vytvořil houpací mosty v korunách stromů, na které se zrovna chystáte, vysvětluje nám kněz, který studoval křesťanskou víru až ve Vatikánu. „Evropa pro mě nebyla, máte tam moc stresu a shonu, tady je mi lépe,“ dokončuje své vyprávění muž, který volant během jízdy používá jako buben, stihne si potáhnout z cigarety a pivo mu podává klučina na místě spolujezdce. "Zřejmě ministrant,“ říká mi Michal, který se ke mně ještě více přitiskl poté, co jsme na křižovatce nabrali další spolucestující čekající na autobus. Ale na Samoe nikdy nevíš, kdy autobus přijede, tak pro jistotu svezeme všechny.


Následující ráno se probouzím ještě před úsvitem. Jdu se projít po pláži, která je posetá palmami. Voda však vymývá písek s železnou pravidelností, a tak kořeny palem již musím precizně přelézat. Najednou narazím na staříka oděného pouze v šátku a s mačetou. Po několika dnech na Samoe však již podle velkého nože vím, že muž má zřejmě namířeno na kokosy. Tři minuty stačily na to, aby přišla nabídka: „Zůstaň tu se mnou, nebudeš muset už v životě nic dělat! Všechno, co potřebujeme, nám vyroste na zahradě!“

I přes nabídku jednoduššího životního stylu jsem se po několika dnech opět ocitla před letištní odletovou halou. Pohledem zavadím o červený billboard s nápisem, abychom nikdy neopomíjeli posílat své rodině peníze. Na svou rodinu tedy nezapomínejte ani při cestě z ráje!

Publikováno: 28. 8. 2017 11:03 Nahlásit obsah