Mt Cook: dosažitelný kýč, pro který netřeba velký chtíč

Mt Cook: dosažitelný kýč, pro který netřeba velký chtíč

Co lidé očekávají od nejvyšší hory Nového Zélandu? Monumentálnost či (ne)dosažitelnost? Pokud jste již měli v minulosti tu čest sdílet svítání s Himálají, pocit mohutnosti od Mt Cooka nepředpokládejte. Aoraki, jak zní název nejvyššího bodu v maorštině, si se svými 3 724 m s tzv. nepálskými osmitisícovkami opravdu nezadá.

V čem však tkví jedinečnost hory, kterou první žena pokořila již v roce 1913? Odpověď je nasnadě: v příjezdové cestě.

Sotva jen nedbale sjedete z hlavní silnice, která protíná Nový Zéland téměř od severu na jih, Mt Cook vás dostane a už nepustí. Vaše oči se zahledí v dáli a jen stěží se soustředí zbývajících 55 km na silnici, která končí přímo u paty sousedního ledovce s názvem Mueller Glacier.

Pokud tedy úspěšně odpoutáte zrak od tyčícího se vrcholu před vámi, který se naštěstí stále přibližuje, váš zrak přímo oslepí až neskutečná modř jezera Pukaki, která vás po celou době rovněž doprovází. Zmíněné jezero je ledovcového původu a jeho modř je způsobena kombinací jedinečného sedimentu ve vodě ve spolupráci se slunečním svitem.

Jedinečnost „Propichovače mraků“, jak lze volně maorský název hory přeložit, podtrhuje jeho dosažitelnost. Nádherné výhledy se naskytnou totiž i v případě, že pohyb není vaší silnou stránkou. Hooker Valley, pro jehož označení je spíše výstižnější „asijská dálnice“, nežli trek, však nabízí nejen ze svých tří závěsných mostů neskutečné výhledy na tuto horu, která byla prvně pokořena na Štědrý den roku 1884. V Hooker Valley, pro něhož je zároveň typická časová dostupnost, každý z vás najde místo, kde si bez bázně a hany lehne do trávy a nerušeně si bude užívat skvostného výhledu.

Pokud naopak patříte mezi ty, který si chtějí výhled zasloužit, nezapomeňte se vydat opačným směrem od zmíněné asijské dálnice. Nenechejte se zahanbit bezmála 2 200 schody a poseďte si či rovnou přenocujte na „Mueller Hut“. Po pokoření schodů, o jejichž počtu budete značně pochybovat po jejich úspěšném zdolání, však v cíli zdaleka nejste.

Chvilkovým pozlátkem vám bude vyhlídka, která vám však v krvi rozproudí další adrenalin, pod jehož přívalem se rozhodnete vydat cestou necestou k zmíněné chatě – již žádné schody, již žádná vysekaná cestička, jen vy a váš vysokohorský boj „kamzíka“ s kameny, které vám budou křížit směr, jenž je pečlivě udáván oranžovými kůly v zemi.

Cestou vás může doprovodit tahr, tedy tvor podobný koze, který bude s velkou pravděpodobností lépe šplhat po kopci, nežli vy. Chvíli se vám bude zdát cesta nekonečná, ale po zdolání poslední zákruty získáte jedinečnou příležitost navštívit toaletu s neopakovatelným, až krásně kýčovitým výhledem.

Stejně jako pro další vysokohorské štíty je i pro Mt Cook typická nestálost počasí, kterou podtrhuje řekněme jeho sousedství s pláží. Věděli jste, že když budete pod Mt Cookem, jste blíže Tasmanovu moři (cca jen 44 km), nežli konci zmíněného jezera Pukaki (cca 55 km)? No, řekněte, znáte dosažitelnější kýč?

Publikováno: 25. 5. 2017 13:23 Nahlásit obsah