Kuba: Komunistický drahokam na vzestupu

Kuba: Komunistický drahokam na vzestupu Zdroj: VH

Kuba se mění závratným tempem. Abychom ji zastihly ještě takovou, jakou si ji chceme pamatovat, nestiženou pachutí západního života, prostou jakýchkoli amerických a evropských značek, alespoň trochu autentickou, musíme vyrazit ještě letos. Těmito slovy začalo naše rozhodování, kam v dubnu 2017 vyrazit na cesty. Kuba byla naprosto jasnou volbou!

Naše letadlo přistává na místním letišti brzy ráno a my se takřka ihned setkáváme s fenoménem, který si já osobně z dětství už nepamatuji. Poměry v zemi se sice s dosazením Fidelova bratra Raula do čela země v porovnání s padesátiletou nadvládou značně uvolnily, některé zvyky však zůstaly zachovány dodnes. Jako například dlouhé fronty na cokoli, v našem případě směnu peněz. Poptávka očividně převyšovala nabídku směnáren, nicméně jejich majitelé neotevřeli dříve než v čas uvedený na cedulce s otevírací dobou. 

Zdroj: VH

Peníze jsou vůbec zajímavým fenoménem ostrovního státu. Snad jako v jediném státě na světě představila kubánská vláda dvojí měnu, aby tak z bohatých turistů dokázala vymámit ještě více peněz. Běžní obyvatelé používají kubánská národní pesa (CUP), jejichž směnný kurz odpovídá víceméně české koruně, za to návštěvník z ciziny používá konvertibilní pesa (CUC), která jsou rovna kurzu eura, přičemž platí, že zápaďák se k národním pesům ve směnárnách běžně nedostane. 

Zdroj: NEWS-HERALD FOOD AND TRAVEL

Vědět, že ve směnárně stačí trvat na jejich vydání, mohly jsme nakupovat jako místní hned od začátku cesty. Prosty těchto informací jsme se k místnímu platidlu dostaly úplnou náhodou až při koupi obloženého chleba v nádražním stánku, kdy nám prodavačka rozměnila třípesovku a vrátila v místní měně. V obchodech jinak vídáme dvojí ceny přepočtené do národního i konvertibilního pesa, ale ve stáncích s občerstvením nakupujeme jako ostřílené cestovatelky za měnu běžných Kubánců. A rázem se nám otevírá svět netušených možností. Za malou pizzu, tři fresh džusy a miniaturní přeslazené kafe platíme v přepočtu 20 Kč. 

Zdroj: VH

Obchody na Kubě určené Kubáncům jsou velmi prosté. Základní potraviny jako rýže se kupují na váhu a nabírají ze zrezlých plechových beček, zatímco olej a mouka se prodávají v půllitrových PET lahvích. Zeleninu a ovoce obyvatelé kupují na trhu. Shodně s pravidly komunismu platí to, že se kupuje, co je zrovna  v obchodě skladem, nikoli to, co opravdu místní chtějí nebo potřebují. Ovšem alkoholu a cigaret je téměř v každém obchodě dostatek.

Zdroj: VH

Nefér vůči místním však je vydělávat v místní měně a některé luxusní věci, jako například hygienické pomůcky, kupovat v pesech konvertibilních. Průměrný plat zaměstnance ve státní sféře číní měsíčně 25 amerických dolarů (což je v přepočtu něco okolo 600 Kč). Není proto divu, že šedá ekonomika vyplývající ze špatné finanční situace Kubánců jen kvete. Poměry se však postupně uvoňují a i tady už mohou místní obyvatelé od roku 2013 podnikat. Jinými slovy vláda konečně uzákonila to, co mnozí dělali celé roky ilegálně. Lidé otevírají opravny obuvi, aut,  kadeřnictví, salóny krásy. 

Zdroj: VH

Dalším fenoménem typickým pro Kubu jsou tzv. jineteros, což je souhrnný název pro prostitutky, pasáky a kdejaké kšeftaře, kteří jsou za drobnou úplatu schopni sehnat úplně cokoli od taxíku přes pánskou či dámskou společnost po celou dobu výpravy až po tvrdé drogy. Jako dvě bílé Evropanky holdující spíše kubánskému rumu než sexuálnímu dobrodružství na cestách volíme raději společnost tmavého moku, jež se dá na Kubě pořídit za mrzký peníz. Uznejte, litrovou láhev bílého rumu Havana Club za čtyři eura prostě nemůžeme v obchodě nechat jen tak. A možná i díky tomu je cestování na ostrově tak jednoduché a život plyne v pohodovém tempu. 

Zdroj: VH

Dalším jevem, na který si musíme zvyknout, je cestování s místní autobusovou společností Viazúl, která spojuje hlavní dopravní uzly. Problém je, že do některých míst státní společnost vypravuje jen jeden autobus denně. Pokud si nestihnete koupit jízdenku dopředu, nastává situace podobná martyriu. I přes online rezervační systém zaměstnanci Viazúlu neví, kolik lidí bude vystupovat v daném místě, aby vám mohli prodat jízdenku. 

Zdroj: VH

Prostě nervózně čekáte, až do příjezdu autobusu a uvidíte, zda se vmáčknete či nikoli. A když ne, hledáte jiné vhodné řešení, jak se dostat do cílové destinace. My měly skoro vždy štěstí. A tam, kde při nás úplně nestálo, jsme se svezly s partou mladých lidí, kteří se vraceli z víkendové akce a jeli na zastřešené korbě náklaďaku. Ve stísněném prostoru se vždy najde místo pro další cestovatele a pokud alespoň trochu ovládáte španělštinu, která je pro cestování hispanofonní Kubou takřka podmínkou, budete vítaným společníkem. Autentický zážitek byl natolik ohromující, že na tuto jízdu vzpomínáme s úsměvem doteď. 

Zdroj: VH

Kuba je neodmyslitelně spjata se stařičkými veterány, nejčastěji šedesátiletými Chevrolety, Cadillaky a Pontiaky. Mnohé z nich mají v techničáku uveden rok výroby datující se do 60. let minulého století a všechny dosud jezdí. Kvalitní americká výroba, vynalézavost a houževnatost Kubánců, zejména co se oprav týče, zajišťují, že tito plechoví dědečkové bezpečně dovezou zákazníky do cílových destinací. Vidět opečovávaného nablýskaného veterána zaparkovaného na kraji cesty nebo uprostřed zchátralé uličky je snem každého fotografa. 

Zdroj: VH

Kuba je naprosto jedinečnou okouzlující zemí, která se v rychlém tempu mění den za dnem. Tradiční kultura místních obyvatel se všemi svými klady i zápory rychle mizí. Proto návštěvu dlouho neodkládejte a nečekejte, až se jednoho dne promění v hřiště Američanů, kteří to sem mají, co by kamenem dohodil.

Publikováno: 14. 8. 2017 14:50 Nahlásit obsah

Chyba :(

Omlouváme se, ale někde se stala chyba. Prosím počkejte a zkuste stránku načíst znovu.