Kuba: Cesta proti proudu času

Kuba: Cesta proti proudu času Zdroj: VH

Přesně tak by se dal popsat zážitek cestování do koloniálního městečka Trinidad na jižním pobřeží Kuby, v němž jako by se čas zastavil někdy v 19. století během dob španělské nadvlády. Atmosféra místa bez nadsázky označovaného jako muzeum pod širým nebem nás dokázala dokonale pohltit a my se rozhodly zůstat ještě o den déle.

Půvabné město, jež ze severní strany obklopují kopce pohoří Sierra de Escambray a z té jižní Karibské moře, působí jako by bylo během španělské kolonizace dokonale zakonzervováno a jeho brány se světu opětovně otevřely teprve nedávno. Koloniální atmosféru dotvářejí typické nízké domy hrající všemi barvami a úzké dlážděné uličky, které se vinou do všech světových stran. V celém údolí, jímž je Trinidad sevřen, však budovy podobné těm evropským nalezneme jen stěží. Takovým kouzlem se v současnosti může pochlubit jen hrstka kubánských měst. 

Zdroj: VH

Do malebného města přijíždíme brzy ráno autobusem jediné státní dopravní společnosti Viazúl. Rozlámané z nočního přejezdu vystupujeme z autobusu, aby nás hned u východu z nádraží odchytli majitelé zdejších casas particulares (označení pro ubytování v soukromí) a nenechali si ujít každodenní kšeft. Necháváme se zlákat vidinou levného ubytovaní, které se navíc nachází v bezprostřední blízkosti náměstí Plaza Mayor. 

Zdroj: VH

Za svou unikátní po staletí takřka nezměněnou atmosféru vděčí Trinidad, podobně jako historické centrum Havana Vieja, zápisu na seznam kulturního dědictví UNESCO. Takže zde existuje velká naděje, že město odolá nájezdu ziskuchtivých podnikatelů a svůj typický snad až rurální charakter si uchová ještě na dlouho. Skvost koloniální architektury nabízí velmi intimní kontakt s místním životním stylem a lidmi, díky čemuž vévodí nejen našemu itineráři. 

Zdroj: VH

Místo bylo Evropany spatřeno již na konci 15. století, ale první španělská osada zde byla založena až v roce 1513. Byl to právě Trinidad, kde dobyvatel Hernando Cortéz shromáždil vojsko, se kterým se vydal na vítezné tažení do Mexika. Následovala století plná tvrdé nadvlády Španělů, přísné kontroly vyváženého zboží a plenění, než město v 18. století významně zbohatlo na pěstování cukrové třtiny. 

Zdroj: VH

Město se rychle stalo jedním z nejvíce prosperujících na ostrově. Místní podnikatelé nechali stavět honosná sídla, která se v téměř nezměněné formě dochovala do dnešních dnů. Výnosy z obdělávání cukrových plantáží byly do velké míry závislé na práci tisícovek afrických otroků. A byli to právě otroci, kteří se ve 20. a 30. letech 19. století vzbouřili a dosud prosperující systém se začal hroutit. 

Zdroj: VH

Následovaly dvě války za nezávislost, během nichž byla zničena velká část koloniálního města, než se vše začalo opět obracet k dobrému, a Kubánci si uvědomili důležitost města coby turistického lákadla. V 70. a 80. letech minulého století nastala rozsáhlá přestavba a obnova zdejších budov, kterou můžeme obdivovat dodnes. 

Zdroj: VH

Nejlépe si tento architektonický počin prohlédneme ze střechy Městského historického muzea, které se nachází v paláci, jež obýval německý plantážník Justo Cantero (původním jménem Kanter), který se k vlastnictví budovy dostal lstí poté, co otrávil starého otrokáře, jemuž dům patřil, a oženil se s otrokářovou vdovou. Smutná historie však nic nemění na tom, že z věže obrovské casy je na Trinidad vůbec ten nejhezčí pohled. 

Zdroj: VH

Město s pohnutou minulostí si nás ihned získává a my se zcela bez okolků naladíme na jeho vlnu. Celé všednodenní odpoledne trávíme popíjením míchaných drinků na schodech u Plaza Mayor a sledujeme rušné dění okolo. Schody jsou každý den v obležení místních i turistů z velké části i proto, že zde hraje živá hudba a lidé tancují salsu, ale také kvůli internetovému připojení dostupnému právě zde. 

Zdroj: VH

Návštěva Trinidadu má ještě jednu velkou výhodu, kterou je bezprostřední blízkost Karibského moře. Dvanáct kilometrů dlouhý pobřežní pás pláže Playa Ancón se zlatavým pískem přímo láká ke koupání. Nelze jej sice srovnávat v plážemi na severu země, ale svůj účel plní na výbornou. Jen pozor na medúzy s dlouhými chapadly, které mohou koupání v azurovém moři znepříjemnit. 

Zdroj: VH

Na konci dne mě čeká ještě jedno příjemné a úsměvné překvapení, to když odjíždíme z pláže ve stříbrném Chevroletu s rokem výroby 1965. Nesnáším písek v botách a řidič dlouhé čekání, než se zbavím posledního zrnka jemného písku zřejmě nevydrží, přiběhne a začne mi oprašovat nohy a nazuje i sandálky. Takové gentlemanství se snad vidí už jen v Trinidadu na Kubě :-D

Zdroj: VH

Publikováno: 10. 9. 2017 12:25 Nahlásit obsah