Indie: Pod ochranou Kančendžongy

Indie: Pod ochranou Kančendžongy Zdroj: VH

Malinký stát na severovýchodě Indie je domovem třetí nejvyšší hory po Mt. Everestu a K2 v Pákistánu. Mocná Kančendžonga opatrovnicky dohlíží na jeden z nejmenších zároveň však nejtajemnějších regionů zvaný Sikkim.

Do Sikkimu jsme se po změně plánů, kdy naše cesta po jižní a jihovýchodní Asii nešla úplně podle stanoveného itineráře, vydaly vlastně z nouze. Nevěděly jsme, kde strávit několik pár dní před odjezdem do Barmy a rozhodly jsme se posledních 10 dnů věnovat treku v odlehlých částech hornatého státečku sevřeného Nepálem a Bhútánem. Neprohloupily jsme. 

Zdroj: VH

V Indii se cestovatel může potýkat s přetížením všech smyslů, které se dostaví takřka okamžitě po výstupu z letadla. Aychom si od neustálého troubení, výfukových plynů a hluku indických velkoměst odpočinuly, vydáváme se z Dárdžílingu v doprovodu průvodce Sangaye dál na sever. Vláda ke vstupu do Sikkimu vyžaduje povolení, které kontroluje hned na několika místech. Povolení získáme poměrně snadno po návštěvě dvou vládních kancelářích, které se tradičně nacházejí na opačném konci Dárdžílingu. Vyřizujeme povolení ke vstupu a treku, do pasu dostáváme několik razítek a vyrážíme na šestidenní trek prozkoumat tento tajemný stát. 

Zdroj: VH

Kvůli absenci silnic a celkově špatné dopravní infrastruktuře trávíme celý první den na cestě mezi Dárdžílingem a Yoksumem, odkud se hned následující den vydáme vstříc dobrodružství a převýšení více než 1300 metrů. Během dvou a půl dne musíme překonat bezmála tři tisíce výškových metrů, což se zprvu jeví jako nadlidský výkon. Počasí nepřeje, vydatně prší, s každým krokem se horská túra stává náročnější a my jsme čím dál více unavené. Přestáváme doufat, že se nám podaří alespoň na chvíli zahlédnout zasněžené himálajské velikány, hory, které nás obklopují, ale hustá mlha a všudypřítomné mraky je halí do neprostupné opony. 

Zdroj: VH

Kvůli vytrvalým dešťům se rovněž dostáváme do nebezpečných situací. Pod náporem vody ujíždí celé svahy a hornina zavaluje silnice a blokuje tak jediné přístupové cesty a pěšiny. Doslova o život nám jde při překonání svahu, který se po několikadenním lijáku sesunul do údolí a strhl s sebou i část blátivé pěšiny, která do té doby sloužila jako prakticky jediná spojnice mezi vesnicemi v zalesněných kopcích a odlehlými usedlostmi v horských oblastech. Jen díky dlouholetým zkušenostem našeho průvodce překonáváme nebezpečný úsek bez újmy na zdraví. 

Zdroj: VH

Celé dva dny stoupáme do výšky 4060 metrů nad mořem, abychom mohly provést finální výstup na nedalekou vyhlídku, odkud se před námi snad otevře panoráma horských štítů s bílými čepicemi. Na pochod se vydáváme kolem čtvrté hodiny ranní, venku je zima, jsme hladové, nevyspané. Brzy se ocitáme na hřebeni pokrytém modlitebními praporky, které značí, že jsme téměř v konci naší pouti. Mračna se poklidně povalují v údolí a před námi se odehrává divadlo, které může vytvořit jen příroda. Šesti a sedmitisícové vrcholy nevyššího pohoří světa se odhalují v plné kráse a já nestíhám fotit. 

Kančendžonga Zdroj: VH

Vycházející slunce je pozvolna osvětluje a halí do měkce žlutooranžové barvy. V němém úžasu stojíme na vyhlídce a vychutnáváme si pohled, který se nám běžně nenaskýtá. Představení však netrvá věčně. Za necelou hodinu se mraky začnou opět zvedat a zahalí všechny vrcholy včetně majestátní Kančendžongy. S pocitem hrdosti a štěstí, že jsme mohly vystoupat až do horského průsmyku Dzongri La ve výšce 4600 m.n.m. a vidět, jak pohoří postupně odhaluje strmé stěny prvním slunečním paprskům, můžeme sestoupit zpět do Yoksumu, kde před pěti dny naše náročná pouť s nečekaným překvapením začala. 

Zdroj: VH

Publikováno: 7. 9. 2017 09:48 Nahlásit obsah