Guatemala: Na rozžhaveném lávovém poli

Guatemala: Na rozžhaveném lávovém poli

Nedaleko guatemalského městečka Antigua se do výšky 2 552 metrů nad mořem hrdě vypíná aktivní vulkán Pacaya. Soptí se železnou pravidelností. Naposledy v červnu roku 2015. Přesto se najdou odvážlivci, kteří se sopkou radostně a bez váhání poměří síly.

Úplně první erupce vulkánu byla zaznamenána před 23 000 lety. Jen od dob španělské kolonizace sopka vybouchla už 24 x. I když jsou nad kráterem vulkánu zřetelně vidět oblaka kouře, která společně s jemným popílkem a kameny kolos plive, patří Pacaya mezi vyhledávané turistické cíle oblasti.

Ani nám zvědavost nedá a plni odhodlání naskakujeme do jednoho z tzv. chicken busů, které brázdí pravoúhlé dlážděné uličky města Antigua, které si kvůli své poloze mezi třemi vulkány Acatenango, Agua a Fuego vytrpělo mnohá příkoří v podobě přírodních katastrof, jako jsou erupce a zemětřesení.

Chicken bus, zvaný ve španělštině camioneta, je většinou vyřazený severoamerický školní autobus, který Guatemalci opakovaně křísí k životu a využívají ještě několik (snad i desítek) let poté, co si už značnou řadu let odkroutil na cestách do amerických škol. Na delší cesty je vozidlo nepohodlné, s nedostatkem místa na nohy a uličkou přecpanou spolucestujícími. Kdo by snad pochyboval o řidičských schopnostech Guatemalců, bude rázem vyveden z omylu. Kníratý snědý macho je na silnicích jako doma, nebojí se předjíždět v prudkých zatáčkách klikatých horských cest a přitom očkem vášnivě pokukuje po přítomných dámách.

Asi po hodině cesty vzhůru a údivu nad řidičským uměním místního mistra opouštíme chicken bus a vydáváme se vstříc mohutnému vulkánu. Čeká nás asi hodinový výšlap k vyhlídce, odkud se nám naskýtá pohled na sopečný kužel v celé své brutální kráse, a kde také zjišťujeme, že sopka až tak aktivní není. K vrcholu však patří všudypřítomný obláček prachu a kouře. O co větší je ale překvapení poté, co sejdeme po příkré pěšině až k lávovému poli. Charakteristický pach síry nás lechtá v nose a země podezřele pálí.

Vydáváme se ještě dál, kde mezi nahromaděnými kameny prosvítá zářivě červená, to proto, jak je povrch pod námi žhavý. Tekoucí lávu sice nevidíme, i tak je to ale zatím nejblíže, co jsme se k horoucímu nitru sopky kdy dostali. Ještě než se po setmění vydáme po cestě dolů vstříc hustému pralesu, opéká náš průvodce nad rozžhaveným povrchem lávového pole maršmeláky a hostí všechny přítomné.

Publikováno: 21. 9. 2017 12:47 Nahlásit obsah