Gruzie: V Tbilisi jako doma

Gruzie: V Tbilisi jako doma Zdroj: VH

Jako bych v hlavním městě hornaté Gruzie, milionovém Tbilisi, už někdy byla. Malé historické centrum, staré architektonické památky se mísí s moderními skvosty gruzínského stavitelství, bohatá barová, kavárenská a restaurační kultura. Už to mám, metropole tak trochu připomíná mé milované Brno.

Od revoluce v roce 2003, která vyústila ve svržení tehdejšího prezidenta, ušlo gruzínské hlavní město kus cesty. K úchvatnému prostředí metropole rozkládající se v malebném údolí řeky Mtkvari postupem času přibyly hotýlky, restaurace, kavárny a bary západního stylu, proto se dnes návštěva Tbilisi řadí k jedněm z nejpříjemnějších zážitků pobytu v Gruzii. Návštěvníkům cestování usnadňuje dobrá infrastruktura, i množství zařízení zaměřených právě na turisty. 

Zdroj: VH

Nejvýraznější pamětihodností je jednoznačně pevnost Nariqala nacházející se na strmém útesu, jež vévodí celému městu. Výstup křivolakými uličkami zabere z centra staré historické části Tbilisi asi 15 minut. Pro pohodlněji založené návštěvníky je tu lanovka, která všechny “lenochy” dopraví až k pevnosti, kterou ve 4. století postavili Peršané. O větší část hradeb ji později v 8. století doplnili arabští emírové, jejichž palác stál uvnitř pevnosti. 

Zdroj: VH

Nedaleko pevnosti se nachází socha Matky Gruzie. Tato dvacet metrů vysoká socha ženy vyrobená z hliníku se stala symbolem hlavního města. V jedné ruce třímá meč a v druhé pohár vína, což do detailu vystihuje povahu hrdých a zároveň velmi pohostinných Gruzínců. Své hosty vždy vřele vítají skleničkou nejen vína, a se svými nepřáteli vášnivě bojují až na krev. 

Zdroj: VH

Z pevnosti se návštěvníkům naskýtá překrásný výhled na celé historické centrum a hlavní tepnu Rustaveli v dálce. Architektura Tbilisi v sobě snoubí staré a tradiční s moderním a progresivním. Ne všichni místní však tuto kombinaci kvitují s nadšením. Most míru, elegantní lávka pro pěší, která se klene nad řekou Mtkvari, rozdělila obyvatele metropole na dva tábory. Jedni ji milují, ti druzí zatracují. 

Zdroj: VH

Mezi tradiční sakrální stavby se řadí celá řada kostelů a katedrál, kterých je v hlavním gruzínském městě víc než dost. Aby také ne. Celá země, rozlohou jen o něco málo menší než Česká republika, jich čítá na dvanáct tisíc. Největší symbol postsovětské gruzínské pravoslavné církve se vypíná nad čtvrtí Avlabari. Mohutnou katedrálu Nejsvětější trojice (gruzínsky Tsminda Sameba) dosahující výšky 84 metrů ozdobenou pozlacenou kupolí s křížem lze jen těžko přehlédnout. Obrovská katedrála postavená v tradičním gruzínském architektonickém stylu má celkem pět lodí, ovšem důraz je kladen zejména na výšku. 

Zdroj: VH

Dalším působivým zástupcem sakrální architektury je kostel Metechi nacházející se hned naproti pevnosti. Na útesu nad řekou kromě kostelíku hrdě stojí i jezdecká socha krále Vachtanga Gorgasaliho.

Zdroj: VH  

Zdroj: VH

Posledními zajímavými stavbami, které má v historickém centru své nezastupitelné místo, jsou budovy proslulých sirných lázní, které se těší velké oblibě u místních i zahraničních návštěvníků. Většinou jsou to prosté veřejné lázeňské domy pro muže i ženy bez rozdílu. Je až s podivem, že nábožensky založené společnosti nevadí pohled na nahá těla obou pohlaví. 

Zdroj: VH

Odpolední procházku zakončuji v hospůdce u hypermoderního Mostu míru, která mě upoutá svým podezřele srozumitelným nápisem. Na čepu zde mají velkopopovického kozla, kterého, jak posléze zjišťuji, lze zakoupit snad ve všech obchodech a celé řadě hospod, barů a restaurací. Zdá se, že Gruzie se České republice podobá víc, než jsem si do té doby dokázala představit. 

Zdroj: VH

Publikováno: 25. 8. 2017 08:42 Nahlásit obsah