Bombaj: Život ve slumu

Bombaj: Život ve slumu

Kdo alespoň jednou neviděl „Milionáře z chatrče“, bollywoodský film ověnčený mnoha Oscary? Já ne. Až návštěva tohoto neutěšeného místa, kde se příběh částečně natáčel, mě inspirovala k jeho zhlédnutí. Snímek na mě ohromně zapůsobil možná i proto, že jsem poznávala ona chudinská místa, se kterými jsem byla nedávno konfrontována.

Bombaj se může pyšnit hned několika „nej“. Je to nejdynamičtěji se rozvíjející město Indie. Vysloužila si i přízvisko nejvíce „západní“ indické město. Metropole má snad nejvíce chaotickou zástavbu, jakou jsem měla příležitost doposud vidět. Mezi honosnými prosklenými mrakodrapy se tísní malinké polorozbořené chatrče. Vedle mešity snadno nalezneme křesťanský svatostánek či hinduistický chrám. Město se potýká s největším nedostatkem prostoru.

Když Bombaj před 500 lety objevili portugalští mořeplavci, byla to vesnička domorodých rybářů. Dnes se na úzkém výběžku země obklopeném bažinatým pobřežím Arabského moře rozpíná megapole, ve které se tísní odhadem na 20 miliónů obyvatel. Bombaj má však i jedno smutné prvenství. Její slum Dharavi patří mezi nejrozsáhlejší na světě. Rozkládá se na ploše 1,7 km2 a žije v něm až polovina obyvatelstva. Kromě chudiny i lidé se vzděláním.

Jedno sobotní odpoledne nasedáme do taxíku s cílem navštívit místa, která nepatří k tradičním turistickým cílům Indie. Slum lze s nadsázkou označit jako pětihvězdičkový. Místní obyvatelé tu mají vodu i elektřinu. Taxikář se špatnou znalostí angličtiny nás nejprve veze do průmyslové části slumu. Sváží se sem odpad z celého města. Nakukujeme do jedné z dílen. Plastové barely na vodu se zde řežou na malé kousky, ze kterých se později tavením vyrobí plastové granule. Opodál nacházíme šicí dílničku. Místo s několika zářivkami, bez oken, temné, zatuchlé, přeplněné dělníky. Obvyklý výdělek zde činí v přepočtu něco kolem 30 až 50 korun a lidé se dožívají maximálně 55 let, protože mnozí pracují s velmi toxickým materiálem.

Míjíme několik řeznických stánků s kuřaty tísnícími se v klecích na přímém slunci bez vody, s kusy masa zavěšených na hácích vystavených slunečním paprskům po celý den. Prohlídku průmyslového slumu zakončíme u polovyschlé netekoucí říčky, do níž obyvatelé vyhazují veškeré své odpadky a využívají ji jako odpadní nádrž. Na domech z vlnitého plechu jsou přilepené záchodky ze stejného materiálu. Každý z nich má pod sebou hromadu všeho možného. 

Po krátkém naléhání nás řidič zaveze i do obytné části. Čekáme něco podobného. Jaké je ale naše překvapení, když se zanoříme křivolakými uličkami hlouběji do slumu. Otevírá se nám pravý svět lidí žijících ve slumu. Ano, jsou nesmírně chudí a žijí v neutěšených podmínkách, ale děti skáčou radostí při pohledu do objektivu fotoaparátu. Jsou upravené, čisté, rozhodně ne podvyživené a umí anglicky. To znamená, že chodí do školy.

Pouštíme se do několika her, obdarováváme místní školáky propiskami a snad jako vděk dostáváme pozvání na čaj. Indický čaj se podává vařící, s mlékem a množstvím cukru. Jen chvíli přemýšlíme, co to udělá s našimi choulostivými evropskými žaludky, a vzápětí pozvání s nadšením přijímáme. Nelze odmítnout člověka, co se rád podělí i o to málo, co sám má.

Slum opouštíme s vděkem, že jsme se narodily jako Češky, a s přesvědčením, že v žádném případě nemáme nárok si na cokoli stěžovat.  

Galerie Bombajský slum Bombajský slum Prohlížet galerii

Publikováno: 17. 7. 2017 14:22 Nahlásit obsah