Itálie: Smutný osud Pompejí

Itálie: Smutný osud Pompejí

Osud vzkvétajícího starořímského města byl náhle zpečetěn 24. října roku 79 našeho letopočtu. Pompeje byly vinou výbuchu nedalekého Vesuvu pohřbeny pod silnou vrstvou popela, aby mohly být o téměř šestnáct století později znovu objeveny.

Zkáze onoho dne nepodlehly však jen Pompeje, nýbrž i sousední město Herculaneum. Přírodní katastrofy zde nebyly nijak neobvyklé. Již v roce 62 zasáhlo město zemětřesení, které zničilo na 60 % celého osídlení. Tehdejší metropole starověké římské říše se z osudové rány vzpamatovala a byla opětovně vystavěna v daleko honosnějším a zdobnějším stylu.

Několik let poté město potkala pohroma v podobě výbuchu sopky Vesuv, kterou místní obyvatelé považovali za vyhaslou. Na občasné mírné otřesy a výrony plynu byli obyvatelé zvyklí. Proto osudného dne nikdo nevěnoval hrozící katastrofě pozornost. Už na začátku roku 79 všechny studny ve městě vyschly. Ani toto však neposloužilo jako dostatečné varování. Celý starověký Řím strnul hrůzou, až když došlo ke katastrofální vulkanické erupci, která udeřila v poledne a oblakem prachu zaclonila slunce.

Metropole na úpatí Vesuvu byla pohřbena pod vrstvou jemného popílku, který všechny domy a obyvatele tisknoucí se jeden ke druhému ve skrčených polohách dokonale zakonzervoval a zanechal tak otřesné svědectví budoucím generacím. A nejen to. Díky vrstvě popela se do současnosti dochovaly i překrásné nástěnné malby a fresky na domech.

Z kráteru sopky nejprve vyšlehly plameny, které byly následovány obrovskou pyroklastickou vlnou, což je kombinace přehřátých plynů, popela a kamenů. Zuřící vulkán vyvrhoval rozžhavené kameny, které při dopadu poničily domy a celé ulice. Lidé umírali na vdechnutí jedovatých plynů, které jim postupně rozežíraly plíce. Byli tedy dávno po smrti, než je zasypala asi 6 metrů silná vrstva popela, která Pompeje a sousední města na dlouho vymazala z mapy. Erupce byla doprovázena zemětřesením a tsunami. Jediným hodnověrným svědkem erupce byl římský právník a spisovatel Plinius mladší, který celou událost vylíčil v dopisu Tacitovi, někdejšímu nejslavnějšímu římskému historikovi.

Pompeje byly objeveny až v roce 1748. Poté byly zahájeny rozsáhlé archeologické práce, při nichž byly ve vrstvě popela objeveny dutiny s pozůstatky lidských těl. Giuseppe Fiorelli, italský archeolog, který se do odkrytí starověkého města zapojil, dostal nápad vylít dutiny sádrou. Vznikly tak odlitky věrně zachycují Pompejany v posledních chvílích jejich života. Výraz hrůzy a zděšení odrážející se v tvářích obyvatel svědčí o obrovském neštěstí, které Pompeje postihlo. Návštěva malého muzea přímo v areálu vykopávek s vitrínami, v nichž se odlitky nacházejí, patří k velmi silným zážitkům.

Jak archeologické nálezy naznačují, Pompeje se od jiných antických měst své doby nijak nelišily. Nacházela se zde řada veřejných budov, amfiteátr, lázně, honosná sídla představitelů města a četné nevěstince. Za návštěvu rozhodně stojí jeden dochovaný do dnešních dnů. Domeček bez oken se šesti pokojíky s kamennými postelemi svědčí o popularitě nejstaršího řemesla. Nad dveřním rámem každého pokoje lze i dnes spatřit erotické malby, kterak povzbuzují a inspirují zákazníky nevěstince. Příběh Pompejí zkrátka nepřestává návštěvníky fascinovat dodnes.

Publikováno: 18. 7. 2017 11:35 Nahlásit obsah