Thajsko: Královský palác v Bangkoku

Thajsko: Královský palác v Bangkoku

Největší thajská metropole je pověstná hlavně čtvrtí lehkých žen a ladyboyů, mužů často převlečených za ženy, kde hledají povyražení turisté cestující za sexuálním vzrušením. Neřestný Bangkok však nabízí i duchovní zábavu v podobě návštěvy zlatého chrámu Wat Phra Kaeo s přilehlým palácem.

Bangkoku se zkráceně říká „Město andělů“. Ovšem původní thajský název čítá na 150 písmen a potvrzuje světové prvenství nejdelšího názvu jediného města. Jako tepna jej protíná řeka Chao Phraya fungující jako jakási vodní dálnice pro přepravu osob a zboží. Její vody bez ustání brázdí mohutné bárky naložené rýží, čluny prohýbající se pod nákladem ovoce a zeleniny a loďky převážející místní spěchající do práce a turisty chtivé autentických fotek. Vždyť pohled na výškové budovy a supermoderní mrakodrapy směrem od řeky patří k hlavním atrakcím velkoměsta.    

K přepravě ke komplexu Velkého paláce a chrámu, který se nachází v samotném srdci města a je obehnaný vysokou zdí, využíváme jiný pro Asii tolik typický dopravní prostředek, tuk-tuk. Základ tvoří motorka, na kterou houževnatí Thajci přivaří vozíček se sedačkami a stříškou, dopravní prostředek náležitě vyzdobí a mohou začít s byznysem. Vynalézavosti a nápaditosti místních borců se meze nekladou.   

Než vstoupíme do paláce, musíme se náležitě zahalit. Samozřejmostí jsou zakrytá ramena, v tomto případě ale nelze prominout ani odhalené kotníky. Náš evropský oděv nevyhovuje chrámovým standardům, proto v horkém dni oblékáme už na pohled hodně dlouho nepranou maxisukni z umělého vlákna, aby snad Smaragdový Buddha, nejcennější socha komplexu, nebyl pohoršen.  

Výstavba tohoto pozoruhodného komplexu byla zahájena se založením nového hlavního města v roce 1782. Měl se stát schránkou pro uctívanou sochu již zmíněného Smaragdového Buddhy (Phra Kaeo) a sídlem krále. V současnosti už toto soběstačné „město ve městě“ obehnané mohutnými hradbami v délce 1900 metrů není domovem krále, nicméně i nadále zůstává nejposvátnějším chrámem v Thajsku. 

Celý komplex je díky pozlaceným svatyním a plastikám v poledním slunci zcela oslepující. Obdivujeme arkádový ochoz lemovaný po celé délce 178 panely zobrazujícími ve směru hodinových ručiček celý příběh Rámakienu i sochy bájných tvorů – napůl žen a napůl lvů – které lemují celou horní terasu chrámu a přidáváme se k věřícím, kteří přicházejí předat Buddhovi nejrůznější obětiny. 

Večer se vydáváme do posledního patra jednoho z mrakodrapů, abychom si při západu slunce mohli vychutnat pohled na metropoli pozvolna se zahalující do tmy. Návštěva baru vyžaduje přísný dress kód – pro dámy společenské oblečení, pro pány dlouhé kalhoty a uzavřené boty. Z batohů vyhrabáváme jediné normální oblečení, které po měsíčním cestování už nepůsobí nijak čistým dojmem. Dress kód ale splňujeme, a tak nás do luxusního baru, kde nejlevnější koktejl vyjde na 350 Kč, pouštějí i v zablácených botách, prachem nasáklých sportovních kalhotách a šatech zakoupených na thajském trhu. Večer tak zakončujeme nezapomenutelným výhledem na osvětlené město a popíjením opojného drinku.  

strana 1 / 3
Publikováno: 8. 7. 2017 14:10 Nahlásit obsah