Indie: Hvězdou v opevněném paláci

Indie: Hvězdou v opevněném paláci

Několik kilometrů od centra Džajpuru k pevnosti obehnané vysokými hradbami a před nájezdníky chráněné okolními horami zvládne tuk-tuk za pár minut. Palácový komplex září v odpoledním slunci do dáli a my se podobně jako stovky místních oblečených v tradičních indických oděvech vydáváme na prohlídku.

Ambér byl v letech 1037 až 1728 hlavním městem Kačhváhů. Poté se dynastie rozhodla, že si za své nové sídelní město zvolí 11 kilometrů vzdálený Džajpur. Citadelu postavil Mán Sinh I. již v roce 1592. Jako základy mu posloužily trosky pevnosti, která zde byla postavena v 11. století. Její krása však spočívá v různých objektech, které k paláci nechal připojit až Džajsinh I. a ostatní maharádžové, ktěří se během své vlády v paláci obehnaném hradbami vystřídali. 

Do pevnosti přicházíme po dlážděné cestě, která nás zavede až ke Sluneční bráně (neboli Surádžpolu). Pro ty, kteří by snad výstup ve vyčerpávajícím vedru odmítli podniknout, se nabízí alternativa v podobě vyjížďky na hřbetu slona, který turisty za patřičný obnos vynese až k samotnému vstupu. Ambérské paláce se vyznačují rádžpútskou architekturou, i když některé prvky prozrazují mughalský vliv. Zejména zdobení zrcátkovou mozaikou je typické právě pro Mughaly. Tato technika byla v Indii poprvé uplatněna v Agře a dále ve Fatepur Sikrí. 

Vstupujeme na hlavní nádvoří zvané Džaleb Čauk, odkud pozorujeme řemeslníka, kterak s obratností sobě vlastní balancuje po obvodu jedné z ozdobných kupolí za účelem ji opravit. Bezpečnost práce zřejmě v Indii mnoha pracantům nic neříká. 

Celý palácový komplex je vlastně jedním velkým bludištěm chodeb, nádvoří a sálů, kterým se pohlceny davem pomalu posouváme kupředu. Sotva vystoupáme po schodech do další úrovně pevnosti, rozprostře se před námi vznešený sál pro sukromé audience, Dívání ám, který byl využíván právě pro potřeby maharádži Džajsinha, který se zasloužil o zkrášlení celé pevnosti a stavbu mnoha dalších přidružených budov. 

Perlou tohoto nádvoří je bezesporu mihotající se třípodlažní brána Ganéš pól vybudovaná v roce 1640, která je svým nejvyšším podlažím spojena prolamovanými okenními tabulemi se soukromými komnatami. Působivé je rovněž nahlédnutí do pozoruhodného Zrcadlového sálu, Šíš mahalu, který byl využíván maharádžou a jeho paní. Dekorace v podobě nespočtu zrcátek a barevných sklíček vytváří jemnou mozaiku, která odráží sluneční paprsky prostupující skrz skleněné okenní mozaiky. Strop sálu jakoby připomínal noční oblohu prozářenou tisícem hvězd. Zrcátka však zdobí i vnější a vnitřní stěny.  

Jako oáza uprostřed sluncem rozpáleného paláce působí do detailu uspořádaná zahrada se záhony různobarevných květin a fontánami, které v horkých dnech poskytovaly alespoň částečné ochlazení vzduchu.

Během odpolední procházky napříč pevností jsme vděčným objektem fotografování. Zřejmě jsme zde jako tři cestující ženy považovány za velkou atrakci. Celé početné rodiny nás neváhají pronásledovat, aby si následně mohly udělat hned několik fotek najednou. Na etapy se vždy fotíme jen s místními dětmi, ženami nebo muži, popřípadě v různé kombinaci výše zmíněných. Ti, co nemají dostatek odvahy, fotí na dálku v přesvědčení, že si jejich snažení nevšimneme. 

Zažít pocit hvězdy světového formátu můžeme snad jen v Indii bez ohledu na to, jak moc unavené jsme po celém dnu poznávání skvostných indických paláců a jak moc špinavé a propocené máme oblečení. Zkrátka zdobit stovky fotek místních obyvatel můžete i když vás pár minut předtím pokálel holub. Pro místní jsou tři bílé turistky, i přes neustále se zvětšující počet samostatně cestujících žen, obrovskou raritou, pro kterou se vyplatí stát ve frontě na foto. 

Publikováno: 5. 7. 2017 20:25 Nahlásit obsah