DENÍK CESTOVATELE: Marek Jelínek má před sebou 9000 kilometrů na koloběžce

DENÍK CESTOVATELE: Marek Jelínek má před sebou 9000 kilometrů na koloběžce Zdroj: MAREK JELÍNEK

Je to teprve 14 dní, co se Marek vypravil do Asie. Po zkušenostech z loňska, kdy pokořil Latinskou Ameriku na koloběžce, se rozhodl vydat se naproti novému dobrodružství - tentokrát chce zdolat Asii.

Markovým cílem je dostat se na koloběžce z Nového Dillí až do Singapuru. Cestou plánuje zastávky u Tádž Mahalu, v Nepálu, v Bangladéži, kde v rámci projektu Dobroběžka navštíví školy, provozované českou organizací ADRA, dál se vydá do Barmy, Thajska, Laosu, Vietnamu, Kambodži a Malajsie. 

Cestování je jeho velká vášeň a jako správný dobrodruh si na svých cestách dělá pravidelné zápisky a fotí, co to jde. Nebudeme už chodit kolem horké kaše. Tady jsou Markova indická dobrodružství v jeho vlastním podání. Pohodlně se usaď, tenhle čtivý deník dáš na jeden nádech.

S KOLOBĚŽKOU ASIÍ - ČÁST PRVNÍ, INDIE

Jeden den přednáším o Jižní Americe a druhý den ráno už sedím v letadle směr Indie. Jsem plný očekávání, protože naprosto netuším co mě čeká. Zvládnu to? Jací tam budou lidé? A jak budou reagovat na mou koloběžku? Jaká bude příroda? Spoustu otázek utnul až spánek a následné probuzení v Dillí. 

Dvě hodiny hledání krabice s mými věcmi a koloběžkou po indickém letišti mě dostatečně probralo. Oukej, začíná to docela divoce.

Zdroj: MAREK JELÍNEK Vše se nakonec našlo, a já mohl před letištní halou sestavit svoje vozítko a vyrazit vstříc novému dobrodružství. Z Dillí vyrážim směr Agra, kde je Tádž Mahal. Vzdálenost 233 km.

Zažívám první šok, když se teploty přes odpoledne vyšplhají až k 46 stupňům, a tak mám docela problém ujet první den aspoň 60 km. Během tří dnů jsem ale nakonec ujel vyčerpávajících 233 km.

Pastva pro oči to není, ale krávám to stačí Zdroj: MAREK JELÍNEK Projíždím vesničkami a nestačím se divit - jakoby v nich přestal naprosto existovat čas. Úplně jiný svět 20 km od vzdálené metropole. Přestala mi fungovat navigace v mobilu, protože nebylo dostatečné pokrytí, a tak jsem se chvíli cítil spíš jako Marek Ztracený. Ocitl jsem se asi o 100 let zpátky, kde jsem byl svědkem toho, jak ženy v barevných šatech se srpem v ruce sklízí cosi na poli, děcka vypomáhají, něco na mě hulákají a smějou se u toho. 

Vedle krav, oslů, aut a skútrů je tenhle dopravní prostředek rarita Zdroj: MAREK JELÍNEK

Přestala existovat asfaltka, takže jsem se musel chvilku brodit pískem, který se po čase přeměnil v hliněnou cestu. Hurá! Naskočil signál a jsem zpět na silnici. Zastavují mne dva kluci na motorce a naprosto vážně se mě ptají na to, v co věřím. 

Jeden říká: „Jsi hinduista?“ „Ne.“ Druhý hned: „Tak jsi budhista!“ „...ne.“ Ten první zase: „Jsi muslim?“ „Ne.“ „Jsi křesťan!!!“ „Ne nejsem.“ Oba kroutili hlavami. „Ty nevěříš v žádného boha?“ Řekl jsem jim, že nic není v mém životě náhodné (zrejmě) a děje se to vždy z nějakého důvodu, ať už je jakýkoliv. A že všechno je vlastně takovej bůh. Zauvažoval jsem na chvilku a v angličtině jsem říkal ta podstatná jména jako flowers, trees, love... No a tak se jim najednou radostí rozzářili oči. Nakonec se rozhodli dělat mi doprovod dalších 5 km.

Romantická dálnice se západem slunce Zdroj: MAREK JELÍNEK Je to doslova horoucí peklo, ve kterém člověk slyší neustálé troubení a pociťuje vířící se prach a dusno. Na silnici vidíte snad úplně všechno, co si lze jen představit. Velbloudy, krávy, polomrtvé psy, tuk tuky, motorky a náklaďáky. Pokaždé, když si dám pauzu, se kolem mě během dvou minut vytvoří skupinkašesti až deseti lidí, která se mě se zájmem a energicky ptá na všechno možné, hlavně na tu koloběžku. 

Tady je jedno jakého jste vyznání. Tolerují vše. Hlavní je radost ze života Zdroj: MAREK JELÍNEK

Taky jsem se naučil první hindská slovíčka! To první je dhanywaad (děkuji) a to druhé je Atuuu. Děti tady na vesnici na mne tak volají. V doslovném překladu to znamená něco jako idiot. Tak jim řikám: „I'm not Atuu,“ a oni se zase začnou smát a říkat „Atu! Atu! Atu!“ 

Místní chlapy se před objektivem nestydí Zdroj: MAREK JELÍNEK Ležím na matraci v místnosti postavené z hlíny a nostalgicky mi to připomíná Jižní Ameriku z minulého roku. Na rozdíl od loňska mám ale v téhle místnosti větrák nad hlavou, který do absolutního ticha krají dusno na malé kousíčky. 

Pět minut na to se sem přiřítila velká bouřka, která to tady srovnala se zemí. Popadaly střechy, stromy, vrata, zdi... Byla to docela síla, ale ráno jakoby se nic nestalo a vše běželo zas klidným tempem.

Lidi s úsměvem na tváři. Jen tu nefungovala elektřina a taky netekla voda. Když jsem se ptal, co s tím, řekli mi, ať se modlím k bohu Bhagwanu. Dobře tedy!

Miliarda lidí, miliarda tváří Zdroj: MAREK JELÍNEK Dva dny jsem přespával na kraví farmě u Dhiraje, který se tu snaží rozjet rodinné ubytování. Byl jsem svědkem toho, jak jeho máma a sestra sbírají holýma rukama kravská lejna, uplácávají je do nádoby a následně pak suší na slunci na střeše. Dalo by se říct, že jsem v obklopení kravských lejn. Ale jinak je to tu hezký. Po celém tom procesu z toho vzniká topivo na ohřev vody a na vaření. 

Měl jsem možnost se u nich stravovat a musím říct, že domácí indická kuchyně je fakt výtečná. Když přede mnou přistálo na tácu jídlo a chyběl tam příbor, dožadoval jsem se ho. Bylo mi to však rázně zatrhnuto se slovy: „Tady budeš jíst po našem!“ Dobrá tedy. Rukama jsem to všechno do sebe nasoukal. Jakmile viděli můj styl ručmo, nemohli smíchy popadnout dech. Všichni z vesnice, jeden po druhém se na mě chodili dívat a ptát se, jestli mi něco nechybí nebo jestli něco nepotřebuji.

Domácí indická kuchyně je neodolatelná Zdroj: MAREK JELÍNEK

Když se celá vesnice dozví, odkud jsem přijel a na čem, plácají mě po zádecha říkají, že jsem „Guru, guru...“ Spravedlnost ještě existuje a cítím mírnou satisfakci. No, a tak jsem se z idiota stal guruem, což není vůbec tak špatný. Celá tahle story je víc než tisíc Tádž Mahalů!

Pravá tvář Indie Zdroj: MAREK JELÍNEK

Při setmění se z reproduktorů line krajinou typická hindi hudba, vychází hvězdy a až teprve teď mi to dochází, „Marku vítej v té pravé Indii,“ pomyslím si.  

Život v ulicích se nezastavuje ani po setmění Zdroj: MAREK JELÍNEK

Pociťuji vděk za nová přátelství a ty úsměvy, které se neztrácí ani při živelných pohromách. Svět za zdmi našich domovů není vůbec tak špatný, jak se o tom častokrát píše. A bůh Bagwahan se taky slitoval a já se konečně po třech dnech mohl umýt vodou!

Navíc jsem zjistil jednu úžasnou věc - když cestujete sami, rozvíjí se vám mnohonásobně intuice. Jste víc spontánní ale zároveň obezřetní. Jste vděčníza každý další den. To jsou zatím mé první zkušenosti po 10 dnech tady v Indii... na koloběžce.

Baví tě cestovatelské články? Sleduj Red Bull Adventure na Facebooku nebo na Instagramu a nenech si ujít další tipy pro dobrodruhy.

Autor: Marek Jelínek

Publikováno: 7. 6. 2018 08:45 Nahlásit obsah