Kalkata: indické město slumů

Kalkata: indické město slumů Zdroj: VH

Říká se, že kdo chce zažít opravdovou Indii, zamíří do Kalkaty. Nás však trocha špíny, hustý provoz, znečištění a obrovská chudoba překvapit nemohou, protože se na indický subkontinent vracíme už podruhé.

Náš knižní průvodce popisuje velkoměsto na východě státu jako kultivované a přátelské. To bezesporu platí. Indové jsou všeobecně velmi milí lidé a památky nacházející se v centru metropole kultivovaně rovněž vypadají. Spíše než objevování koloniální historie nás ale zajímá opravdová tvář Kalkaty, a proto se vydáváme do jednoho z jejích početných slumů, v nichž žijí nejchudší lidé města, a kterých je v Kalkatě více než sedm tisíc. 

Zdroj: VH

Doprava v samotném srdci města v dopolední špičce kolabuje, všude slyšíme troubení, pokřikování naštvaných řidičů, a uprostřed dopravní vřavy dýcháme výfukové plyny. Není divu, že se v takovém prostředí stále daří jednomu světovému unikátu. Je jím rikša tažená člověkem. Západní svět tento zvyk považuje za velmi ponižující a nehumánní vůči nejchudším lidem země, kteří se takto rozhodnou živit. Ve tvářích mužů, jež denodenně táhnou těžkou rikšu s nákladem dvou i více cestujících, kteří se chtějí v rušném centru města nechat pohodlně přepravit do své koncové destinace, se zračí celý dlouhý a náročný život plný obrovské dřiny, kterou toto povolání vyžaduje. 

Zdroj: VH

Zanedlouho vystupujeme u slumu ve čtvrti Topsia. Do útrob neutěšeného místa se vydáváme společně s průvodkyní z místní cestovní agentury. Popisuje nám obrovskou chudobu, ve které zdejší Indové žijí, a která je velkým dílem způsobena přetrvávajícím kastovním systémem. Osud lidí narozených do nejchudší kasty je doživotně předurčen. Na schopnostech jednotlivců zde nezáleží. Z kasty se nelze vymanit. Sňatky jdoucí napříč jednotlivými kastami jsou nepřípustné. 

Zdroj: VH

Průvodkyně se také zmiňuje o výstavbě moderní budovy v bezprostředním sousedství slumu, jejíž luxusní byty se brzy stanou domovem kalkatských boháčů. A tak zde dochází ke společenskému paradoxu, kdy se v těsné blízkosti střetávají osudy bohatých a chudáků. Bohatí při každém pohledu z okna uvidí tu nejchudší část obyvatel metropole a chudí zase budou snít o životě v přepychu, který nikdy neokusí. Život není fér a o Indii to platí dvojnásob.

Zdroj: VH

Než se necháme pohltit uličkami rezidenčního slumu, procházíme okolo polorozpadlých budov plných nepořádku. Místní lidé nemají příliš mnoho šancí si přivydělat. A proto na skládkách sbírají odpad, který doma třídí na papír, plasty a kov, jež posílají zpět do továren, kde takto vytříděný dále zpracovávají a recyklují. 

Zdroj: VH

A už se setkáváme s dětmi, které za celý svůj život nepoznají nic jiného než život v nouzi. Z jejich očí lze však vyčíst něco úplně jiného. Jsou veselé, usměvavé, jakoby si ani nepřipouštěly, co je čeká. Pohlceny dětskou radostí si s dětmi společně zatancujeme a zahrajeme. Nejvíc je zajímá, jak vypadají na fotkách, kterých pořizují snad stovky. Nadšeně pózují a já nestíhám fotit všechny.

Zdroj: VH

V místní škole pak rozdáváme sešity a pera, které jsme z domova vezly právě pro tyto účely. Kromě toho naše průvodkyně nakupuje i sušenky, které dětem alespoň trochu zpříjemní den. K našemu překvapení se děti zajímají více právě o notesy. Naše radost se dá jen stěží popsat. Takový zážitek nás nabíjí nepopsatelnou energií a pocitem, že jsme mohly alespoň trochu pomoct. 

Zdroj: VH

Publikováno: 4. 9. 2017 09:11 Nahlásit obsah